Objednejte i z našeho druhého e-shopu Holime.cz za jedno poštovné. Jak to udělat?

Objednejte i z našeho druhého e-shopu Holime.cz za jedno poštovné. Jak to udělat?

Menu

Morfologie zubů

V ústech máme celkem 15 druhů zubů. Jejich názvy a vlastnosti najdete níže.

Horní velký řezák má charakteristický lopatkovitý tvar. Je velmi důležitý z estetického hlediska, protože tvoří nejvíce  labiálně vyklenutou část horního zubního oblouku. Korunka velkého řezáku je na přední ploše lehce vyklenuta a na  vnitřní ploše mírně prohloubena. Řezací hrana probíhá přímočaře. Krček zubu tvoří oblouček, většinou lehce posunut distálně, vyklenut směrem ke kořeni. Meziální plocha vystupuje od řezací hrany téměř kolmo nahoru, distální plocha  přechází v incizální obloučkem (růžkový znak). Labiální plocha velkého řezáku je rozdělena dvěma mělkými brázdami probíhající ve směru dlouhé osy na tři políčka, kterým odpovídají u prořezaného zubu tři sklovinné hrbolky na řezací hraně – časem se abradují.  Z pohledu řezácí hrany je meziální polovina labiální plochy silněji vyklenuta nežli distální (znak křivosti, meziolabiální prominence). Palatinální plocha velkého řezáku je trojúhelníkovitého tvaru, v krčkové krajině končí dobře vyvinutým hrbolkem, od něj vycházejí k řezací hraně po obou stranách sklovinné valy, které zdůrazňují prohloubení plochy.  Postranní plochy mají trojúhelníkovitý obrys. Kořen zubu je mohutný protáhle kuželovitý.

Horní malý řezák je ve svém obrysu podobný hornímu velkému řezáku, je menší a užší. Řezací hrana malého řezáku  probíhá přímočaře, krček je tvořen obloučkem uchýleným směrem distálním. Meziální plochy  i distální plochy  jsou více zakřiveny než u velkého řezáku a přechod v řezací hranu je tvořen obloučky, distální je více zaoblen nežli meziální, tím se obrys labiální plochy jeví spíše zaoblený. Labiální plocha malého řezáku vzácněji vykazuje podélnou lištu, tvar je pak spíše vejčitý a podobá se labiální ploše dolního špičáku. Horní malý řezák vykazuje největší tvarovou variabilitu. Palatinální plocha malého řezáku má u krčku dobře vyvinutý hrbol, od kterého vystupují k řezací hraně dva sklovinné valy. Tyto valy zvětšují prohloubení palatinální plochy, její nejhlubší bod se zanořuje hluboko pod hrbol a vytváří slepý otvor – foramen coecum. Kořen zubu je mnohem kratší a slabší než u horního velkého řezáku.

Horní špičák je nejmohutnějším zubem frontálního úseku. Obrys labiální plochy horního špičáku má přibližně kosočtverečný tvar. Řezací hranu tvoří dvě asymetrické hrany, které se sbíhají v nápadný hrot. Meziální část řezací hrany horního špičáku je kratší a méně skloněna než distální, tím je hrot posunut meziálním směrem (více ke středu zubního oblouku). Od hrotu na řezací hraně vede ke krčku zubu výrazný sklovinný val, který dělí labiální plochu špičáku na dvě nestejné části, meziální část je užší a více vyklenutá než distální část. Obě části spolu svírají tupý úhel, tím je dán stupeň zakřivení celého zubního oblouku. Horní špičák  tvoří předěl mezi oběma úseky zubního oblouku, frontálním úsekem a laterálním úsekem.  Znak meziolabiální prominence je na tomto zubu nejvýraznější. Palatinální plocha  může být lehce prohloubena. Sklovinný hrbol na palatinální ploše horního špičáku je nízký, plochý a často vybíhá směrem ke krčku sklovinný val, a tím se vytvářejí dvě trojúhelníkovité plošky. Postranní plochy jsou trojúhelníkovitého tvaru. Kořen zubu je mohutný kuželovitý a velice dlouhý (15−18 mm).

Dolní střední řezák a postranní řezák si jsou tvarem velmi podobné, liší se pouze velikostí. Dolní střední řezák je nejmenší než postranní řezák. Korunky dolních řezáků jsou úzké a ploché, výrazně se podobají dlátům. Funkčně se uplatňují s horními řezáky při odřezávání sout. Dolní střední řezák je užší a symetricky více vyvinut než postranní. Labiální plochy dolních řezáků jsou málo vypouklé, vnitřní plochy mají tvar úzkých trojúhelníků, jsou mírně prohloubeny, u krčku je vyvinutý sklovinný hrbol, od něho vycházejí sklovinné valy oddělující linguální plošku od postranních ploch. Kořeny zubů jsou úzké, dolní postranní řezák má kořen kratší než dolní střední řezák.

Dolní špičák se tvarově podobá hornímu špičáku. Jeho korunka je o proti hornímu špičáku užší, je skloněna linguálně a meziálně. Řezací hrana vybíhá v charakteristický hrot, distální část řezací hrany je delší a více skloněna než meziální část, distální růžek leží tedy hlouběji tj. více směrem ke krčku. Krček tvoří oblouček lehce posunutý distálně a vyklenutý směrem ke kořenu. Meziální plocha odstupuje téměř kolmo od řezací  hrany, distální plocha je lehce vyklenutá. Zakřivení labiální plochy postrádá výraznou sklovinou lištu horního špičáku, je zaoblenější. Linguální plocha je mírně prohloubena s téměř nepatrným sklovinným hrbolem. Oválný sklon korunky je příčinou, že se linguální plocha zkracuje proti ploše labiální.  Postranní plochy jsou trojúhelníkovitého tvaru, jen nepatrně vyklenuty. Kořen zubu je o něco útlejší než u horního špičáku, má po stranách rýhy a je ze stran oploštělý.

První horní premolár (první horní třenový zub) jeho bukální plocha se tvarem podobá labiální ploše špičáku, je však užší a nižší. Vertikální sklovinná lišta prvního horního třenového zubu přecházející v hrot je méně vyznačena a umístěna více ve středu. Bukální plocha prvního horního premoláru je vyklenutá. Palatinální plocha je o proti bukální ploše značně zúžena a její zaoblení je tedy nápadnější. Žvýkací plocha prvního horního třenového zubu je rozdělena hlubokou rýhou uloženou blíže palatinální ploše, vznikají dva hrbolky. Tato podélná rýha je ukončena aproximálně sklovinnými valy, takže se meziálně a distálně rozvětvuje. První horní třenový zub má dva hrbolky. Bukální hrbolek je větší, vyšší a mohutnější. Palatinální hrbolek je menší, užší a více zaoblený. První horní premolár má jako jediný ze všech premolárů dva kořeny.

Druhý horní premolár (druhý horní třenový zub) se celkově podobá prvnímu třenovému zubu, je ve všech dimenzích o něco menší a poněkud pravidelněji utvářen. Žvýkací plocha má dva hrbolky, které jsou většinou stejně vysoké i vyvinuté. Na bukální ploše druhého horního premoláru leží střed vrcholu a sklovinná lišta více meziálně od podélné osy korunky. Palatinální plocha je stejná jako u prvního horního premoláru. Postranní plochy jsou téměř stejně vyklenuté, obrys průřezu u krčku je oválný nebo až lehce piškotovitý. Druhý horní třenový zub má  jen jeden kořen.

První dolní premolár (první dolní třenový zub). Základní rozdíl o proti horním premolárům je, že obrys žvýkacích ploch dolních premolárů je spíše kruhovitý. Bukální plocha prvního dolního třenového zubu je 2x vyšší než linguální ploch, je značně zaoblená a ve své meziální polovině více vyklenutá. Směrem ke žvýkací ploše je zakončená objemným hrbolkem. Vzhledem k výraznému výškovému rozdílu hrbolků prvního dolního premoláru se celá okluzní plocha sklání linguálně. Vrchol bukálního hrbolku se tak promítá až do poloviny žvýkací plochy. Od bukálního hrbolku se orálně sklání silná sklovinná lišta, prudce klesající ke značně nižšímu, tupému, často jen málo vyznačenému linguálnímu hrbolku. Okrajové sklovinné valy na přechodu postranních ploch jsou dobře vyvinuty a se střední sklovinou lištou vytvářejí místo příčných figur jen dvě fisurální jamky. Kořen má první dolní třenový zub jeden a je v průřezu kruhovitý.

Druhý dolní premolár (druhý dolní třenový zub) je větší než první dolní premolár. Všechny obvodové plochy jsou značně vyklenuté. Ve srovnání s prvním dolním třenovým zubem je bukální plocha druhého dolního premoláru méně zaoblena a meziálně více vyklenuta. Linguální plocha druhého dolního třenového zubu je vyšší. Žvýkací plocha má většinou tři hrbolky, jeden bukální a dva linguální. Linguální hrbolky dosahují téměř stejné výšky jako bukální. Největší a nejvyšší je bukální, z obou linguálních je meziální vyšší a větší. Mezi bukální a linguální částí probíhá podélná rýha, která se spojuje s rýhou rozdělující linguální hrbolky a má tvar písmene Y nebo T.  Na koncích podélné rýhy se nachází již známé větvení ohraničené sklovinnými valy. Druhý dolní premolár má jeden kořen.

První horní molár (první horní stolička) je největším  zubem v lidském těle (šířka korunky 10,5 mm, délka kořene 12,5 mm, délka zubu tedy 20,5 mm). Vodorovný řez vedený korunkou první horní stoličky má tvar nepravidelného čtyřúhelníka. Žvýkací plocha  má čtyři hrbolky, dva jsou uloženy bukálně ( meziobukální a distobukální), dva palatinálně (meziopalatinální a distopalatinální ). Hrbolek meziopalatinální je největší,  následuje meziobukální, pak distobukální a nejmenší je distopalatinální. Bukální hrbolky první horní stoličky se podobají bukálním hrbolkům horních třenových zubů, jejich bukální svahy jsou hladké, u svahů na žvýkací ploše se sbíhají do střední rýhy sklovinné valy. Brázdy oddělující jednotlivé hrbolky tvoří tvar písmena H. Bukální plocha první horní stoličky je mírně zaoblena a je rozdělena rýhou, která vychází ze žvýkací plochy, na větší meziální část a menší distální. Palatinální plocha prvního horní stoličky je stejně jako bukální rozdělena na dvě části, na větší meziální části nacházíme přídatný hrbolek (tuberculum carabelli) tj. charakteristický znak prvního horního moláru, jeho velikost je různá. Postranní plochy - meziální plocha je ze všech čtyř obvodových ploch nejširší a je hladká, distální plocha je užší a vyklenutější než meziální. Kořeny má první horní stolička tři, dva bukální a jeden palatinální. Palatinální kořen je největší, rovný, kuželovitého tvaru, bukální kořeny jsou na průřezu oválné.

Druhý horní molár (druhá horní stolička) tvarem se podobá prvnímu hornímu moláru, ale je menší. Žvýkací plocha je také rozdělena na čtyři hrbolky, největší meziopalatinální, následuje meziobukální, distobukální a nejmenší distopalatinální. Přídatný hrbolek druhá dolní stolička nemá. Často se však vyskytuje druhý horní molár jako tříhrbolkový, žvýkací plocha je pak rozdělena na tři hrbolky, dva bukální a jeden mohutný palatinální. Palatinální plocha tříhrbolkové druhé horní stoličky je pak užší než bukální. Vodorovný řez korunkou má tvar trojúhelníka. Kořeny má druhá horní stolička tři, dva bukální a jeden palatinální. Bývají však blíže u sebe, někdy se mohou spojit v kořen jeden. Jsou kratší a méně zahnuté.

Třetí horní molár (třetí horní stolička) nazývá se též jako zub moudrosti (dens sapientiae). Tvar korunky má třetí horní stolička individuálně variabilní. Žvýkací plocha je ve většině případů tříhrbolková, jsou však pozorovány i vícehrbolkové formy a naopak jsou i pozorovány přechody až k jednoduchému čípkovému tvaru. V některých případech se třetí horní molár vůbec nezakládá. Kořeny třetí horní stoličky jsou také velmi variabilní, počtem, tvarem i uspořádáním.

První dolní molár (první dolní stolička) je největší zub v dolní čelisti s charakteristickým meziodistálním protažením žvýkací plochy. Vodorovný řez korunkou má tvar nepravidelného pětiúhelníka, má tři přibližně stejně dlouhé strany (bukální, meziální a linguální) a dvě kratší leží distálně. Žvýkací plocha první dolní stoličky je rozdělena podélnou brázdou na větší část bukální a menší část linguální První dolní molár má pět hrbolků, tři bukální a dva linguální, linguální hrbolky  jsou o něco vyšší než bukální hrbolky.Čtyři velké hrbolky, meziolinguální, distolinguální, meziobukální a střední bukální jsou od sebe odděleny dvěma rýhami, které se kříží, distální rameno podélné brázdy se větví a obíhá pak hrbolek distobukální. Hrbolky jsou na vnějších svazích hladké, na svazích obrácených ke středu  plochy jsou sklovinné valy. Sklovinné valy též ohraničují aproximální hrany žvýkací plochy. Bukální plocha první horní stoličky je výrazně zaoblena, rozdělená rýhami vybíhajícími z okluzní plochy na tři části. Linguální plocha je podobná bukální, ale je rozdělena jen jednou rýhou na dvě části, průběh fisury je kratší ve srovnání s bukální plochou. První dolní stolička má dva kořeny, uloženy jeden meziálně a druhý distálně.  Bývají mohutné, meziální je širší, meziodistálně oploštělý.

Druhý dolní molár (druhá dolní stolička) podobá se první dolní stoličce, je však menší. Žvýkací plocha je rozdělena podélnou brázdou na větší bukální a menší část linguální. Příčná rýha, která kolmo kříží podélnou, odděluje takto čtyři hrbolky, tvoří kresbu kříže. Největší hrbolek druhé dolní stoličky je meziobukální, následuje distobukální, dále meziolinguální a nejmenší je hrbolek distolinguální. Bukální plocha druhého dolního moláru je vypouklá rozdělena rýhou vybíhající ze žvýkací plochy na dvě části. Linguální plocha je podobná bukální. Meziální plocha je téměř plochá. Distální plocha je značně vyklenutá. Kořeny má druhá dolní stolička dva, meziální a distální.Kořeny někdy mohou splynout v jeden kuželovitý.

Třetí dolní molár (třetí dolní stolička) nazývaný též jako dolní zub moudrosti. Vykazuje velké kolísání ve tvaru korunky, její velikosti i v početu kořenů. Tvarem se může podobat korunce druhé dolní stoličky. Žvýkací plocha se nejčastěji vyskytuje jako čtyř až pětihrbolková varianta. Kořeny třetího dolního moláru mohou být uloženy samostatně, ale mohou být i srostlé. Jejich počet bývá různý.