KošíkJen 1299 Kč
do dopravy
zdarma
Menu

Třenové zuby

Třenové zuby se nacházejí pouze v trvalém chrupu, v horní i v dolní čelisti, v postranním úseku chrupu (v laterálním úseku) a to mezi špičákem a první stoličkou. Na rozdíl od zubů frontálního úseku chrupu (řezáky, špičáky) nemají zuby třenové řezací hranu, ale žvýkací plochu. Řadíme sem první horní premolár, druhý horní premolár, první dolní premolár a druhý dolní premolár.

První horní premolár (první horní třenový zub) jeho bukální plocha se tvarem podobá labiální ploše špičáku, je však užší a nižší. Vertikální sklovinná lišta prvního horního třenového zubu přecházející v hrot je méně vyznačena a umístěna více ve středu. Bukální plocha prvního horního premoláru je vyklenutá. Palatinální plocha je o proti bukální ploše značně zúžena a její zaoblení je tedy nápadnější. Žvýkací plocha prvního horního třenového zubu je rozdělena hlubokou rýhou uloženou blíže palatinální ploše, vznikají dva hrbolky. Tato podélná rýha je ukončena aproximálně sklovinnými valy, takže se meziálně a distálně rozvětvuje. První horní třenový zub má dva hrbolky. Bukální hrbolek je větší, vyšší a mohutnější. Palatinální hrbolek je menší, užší a více zaoblený. První horní premolár má jako jediný ze všech premolárů dva kořeny.

Druhý horní premolár (druhý horní třenový zub) se celkově podobá prvnímu třenovému zubu, je ve všech dimenzích o něco menší a poněkud pravidelněji utvářen. Žvýkací plocha má dva hrbolky, které jsou většinou stejně vysoké i vyvinuté. Na bukální ploše druhého horního premoláru leží střed vrcholu a sklovinná lišta více meziálně od podélné osy korunky. Palatinální plocha je stejná jako u prvního horního premoláru. Postranní plochy jsou téměř stejně vyklenuté, obrys průřezu u krčku je oválný nebo až lehce piškotovitý. Druhý horní třenový zub má  jen jeden kořen.

První dolní premolár (první dolní třenový zub). Základní rozdíl o proti horním premolárům je, že obrys žvýkacích ploch dolních premolárů je spíše kruhovitý. Bukální plocha prvního dolního třenového zubu je 2x vyšší než linguální ploch, je značně zaoblená a ve své meziální polovině více vyklenutá. Směrem ke žvýkací ploše je zakončená objemným hrbolkem. Vzhledem k výraznému výškovému rozdílu hrbolků prvního dolního premoláru se celá okluzní plocha sklání linguálně. Vrchol bukálního hrbolku se tak promítá až do poloviny žvýkací plochy. Od bukálního hrbolku se orálně sklání silná sklovinná lišta, prudce klesající ke značně nižšímu, tupému, často jen málo vyznačenému linguálnímu hrbolku. Okrajové sklovinné valy na přechodu postranních ploch jsou dobře vyvinuty a se střední sklovinou lištou vytvářejí místo příčných figur jen dvě fisurální jamky. Kořen má první dolní třenový zub jeden a je v průřezu kruhovitý.

Druhý dolní premolár (druhý dolní třenový zub) je větší než první dolní premolár. Všechny obvodové plochy jsou značně vyklenuté. Ve srovnání s prvním dolním třenovým zubem je bukální plocha druhého dolního premoláru méně zaoblena a meziálně více vyklenuta. Linguální plocha druhého dolního třenového zubu je vyšší. Žvýkací plocha má většinou tři hrbolky, jeden bukální a dva linguální. Linguální hrbolky dosahují téměř stejné výšky jako bukální. Největší a nejvyšší je bukální, z obou linguálních je meziální vyšší a větší. Mezi bukální a linguální částí probíhá podélná rýha, která se spojuje s rýhou rozdělující linguální hrbolky a má tvar písmene Y nebo T.  Na koncích podélné rýhy se nachází již známé větvení ohraničené sklovinnými valy. Druhý dolní premolár má jeden kořen.


Zdroj: BLAŽEK, Jan. ČERVENÝ, Miroslav. Kreslení a modelování korunkových částí zubů. Praha: Avicenum 1978. 08-016-78.

S pojmem souvisí: