Čelistní kloub

Čelistní kloub je složený kloub zajišťující spojení mezi pohyblivou dolní čelistí a nepohyblivou spánkovou kostí. Je to typický oboustranný kloub, ve kterém oba klouby tvoří funkční jednotku, jakákoliv změna jedné strany funkčně ovlinuje kloub strany opačné.

Čelistní kloub tvoří hlavička nazývaná též kondyl a čelistní jamka, doplněná kloubním hrbolkem kosti spánkové, kloubní plochy jsou pokryty vazivovou chrupavkou. Specifikou temporomandibulárního kloubu je artikulační ploténka (nazývaný též disk), která vyrovnává rozdíly v zakřivení styčných ploch kloubu.

Stavba čelistních kloubů je velmi složitá a umoňuje složité pohyby při kousání, žvýkání a mluvení. Čelistní kloub vykonává v zásadě dva typy pohybů, a to otáčivý pohyb a posuvný. Výsledkem těchto pohybů jsou základní pohyby dolní čelisti.

Z hlediska dynamiky je čelistní kloub součastí žvýkacího aparátu, jehož funkcí je žvýkání. Při žvýkání vytvářejí žvýkací svaly tzv. Žvýkací sílu, její velikost dosahuje při maximálním stisku až 4000 N.

Onemocnění čelistního kloubu

  • onemocnění vnitřních struktur, změny polohy, tvaru či perforace kloubního disku (loupání v kloubu, asymetrické otevírání úst, omezené otvírání úst)
  • zánětlivá a degenerační onemocnění, tato onemocnění jsou doprovázena zejména bolestí, omezeným otevíráním úst, patologickými zvuky (vrzání), dochází při nich k postupné destrukci kloubní chrupavky
  • onemocnění žvýkacích svalů a vazů, charakteristická bolest a omezené otevírání
  • ankylózy, jsou patplogické kostní srůsty čelistního kloubu s lebkou, projevují se nemožností otevřít ústa
  • luxace dolní čelisti – po maximálnímotevření není možné ústa zavřít

Příčiny onemocnění čelistního kloubu

  • stres, při nadměrném stresu většina lidí kompenzuje krizovou situaci častým zatínáním zubů, skřípáním zubů, čímž zatěžuje čelistní kloub
  • bolesti krční páteře, při bolestech krčního svalstva člověk podvědomě uhýbá bolesti, tím se napínají ostatní svaly krku, což se projevuje zatížením kloubu
  • noční skřípání zubůbruxismus
  • chybějící zuby, zejména při větší ztrátě v postranním úseku chrupu

Léčba je možná buď konzervativně (nechirurgicky) nebo chirurgicky. U většiny onemocnění se léčba nejprve zahajuje nechirurgicky, začíná se od nejdůležitějších metod, omezení žvýkání, měkká strava, masáže svalů, nákusná dlaha apod. Dále mohou následovat opichy čelistního kloubu. Teprve při neúspěchu konzervační léčby, přistupujeme k chirurgické léčbě.

Do chirurgické léčby patří

  • artrocentéza -výplachy, kdy lékař zavede dvě jehly do kloubu přes kůži, jednou jehlou vpravuje roztok do kloubu, druhou vytéká
  • artroskopie, princip spočívá v zavedení přístroje o průměru 2 mm přes kůži do klobu, lékař pak může kloub vyšetřit i provést drobné operační zákroky
  • klasická otevřená chirurgie

Léčba čelistního kloubu je dlouhodobou záležitostí a vyžaduje pacientovu trpělivost.


Zdroj: DOSTÁLOVÁ, Taťjana. SEYDLOVÁ, Michaela a kolektiv. Stomatologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. Počet stran 196. ISBN 978-80-247-2700-4.