Kde se vzal, tu se vzal, najednou tu byl. Zubní kartáček a jeho historie

Zřejmě prvním nástrojem ústní hygieny byl kámen, který, pakliže byl veden šikovnou rukou agresora, dokázal vymydlit ústní dutinu vskutku důkladně. Tento způsob očisty zubů měl, ale jednu drobnou nevýhodu. Totiž že společně se zubním povlakem zmizel i chrup.

Pravěk zubního kartáčku

Člověk se tedy kdesi uprostřed Babylonu zamyslel nad lepším řešením a k přemýšlení si zřejmě dal do úst větvičku keře Miswak. Po rozžvýkání větvičky Miswaku nebo latinsky Salvadora persica si člověk všiml, že roztřepený konec by byl možná vhodný nástroj k dentální hygieně.

Nápad vyzkoušel a světlo světa spatřil první zubní kartáček, prapředek solokartáčku.

Středověk zubního kartáčku

Člověk je ale tvor pohodlný a nechtělo se mu trávit minuty rozžvýkáváním dřevěného klacíku a další čas pak čištěním jednoho zubu po druhém. A tak šikovné drobné čínské ručky vyrobily v 15. století ze zvířecích štětin a kostí druhou verzi zubního kartáčku, tentokrát šlo o první klasický zubní kartáček.

Tento nový čínský hit se dostal i do rukou evropských návštěvníků, kteří se rozhodli jej představit i v Evropě. Když však dorazili do Evropy setkali se ve většině případů jen s ignorací a posměšky. Na obranu našich předků musím říct, že se zřejmě není čemu divit, hygienické návyky tehdejších Evropanů nebyly zrovna ukázkové. Například samotnému Michelangelovi vlastní otec radil, ať svůj čas a finance neplácá na koupele, ale raději ze sebe jednou za několik měsíců vrstvy špíny jednoduše sloupe. Jestliže se lidé řídili takovými pravidly není se co divit, že si svůj život bez věci zvané zubní kartáček uměli bez problémů představit.

Jen u vyšší šlechty se v této době setkáváme alespoň s náznakem zubní hygieny, příslušníci této společenské skupiny totiž používali párátka z husích per.

Novověk zubního kartáčku

O tři století později se setkáváme s jakýmsi rozmachem zubního kartáčku v Evropě. Kdo neměl slonovinový kartáček s jezevčími štětinami, byl „out“. 18. století přináší velkovýrobu zubních kartáčků v Anglii,  štětiny těchto kartáčků byly nicméně stále přírodní.

Až 30. léta 20. století přináší radost do životů stomatologů, hygieniků a také milionů žen. Přišel totiž vynález nylonu. Hygienici jásají nad nylonovými vlákny v zubních kartáčcích, které konečně neskrývají dutinky umožňující bujarý život nejrůznějším choroboplodným mikroorganismům.

V roce 1939 pak začali ve Švýcarsku myslet i na chrup tělesně postižených a vynalezli první elektrický zubní kartáček. Kartáček to byl ale značně primitivní, šlo o klasický zubní kartáček, který  díky několikakilogramovému motoru vykonával pohyby dopředu a dozadu, nahrazoval tedy provádění nevhodné horizontální techniky čištění.

No a jak vznikl již klasický zubní kartáček s malou hlavou, rovně střiženými a měkkými štětinami?

To se v roce 1973 sešlo pár chytrých hlav na "Sympozium of Oral Hygiene" a shodly se na několika konkrétních parametrech, ze kterých vzešel "ideální zubní kartáček", který má nejlepší čistící schopnost ze všech možných typů zubních kartáčků.

A jak má tedy "idální zubní kartáček" vypadat? Má mít malou hlavou, rovný zástřih a měkké štětiny.