Zánět parodontu je též nazývaný jako parodontóza nebo parodontitida. Je to zánětlivé, bakteriálními povlaky vyvolané onemocnění postihujíci všechny tkáně parodontu (dáseň, ozubice, zubní cement, alveolární kost). Průběh tohoto onemocnění je vždy chronický.

Příčinou parodontitidy je bakteriální infekce na podkladě předchozího a často neléčeného zánětu dásní (gingivitida).

Příznaky zánětu parodontu jsou záněty dásní, tvorba parodontálních chobotů, krvácení a hnisavý exsudát z chobotů, zápach z úst, obnažování povrchu zubního kořene, zvýšená pohyblivost zubů, putování zubů, ztráta zubů a resorbce alveolární kosti.

Průběh léčby nemocí parodontu je členěn do tří etap, iniciální léčba, chirurgická léčba a podpůrná léčba. Součástí léčby zánětu parodontu bývá také podávání léčiv. Antimikrobiální léčiva by měla specificky a efektivně účinkovat proti parodontopatogenním mikrobům. Samostatně však nestačí, musí být součástí jednotlivých etap léčby.

Iniciální léčba začíná klinickým vyšetřením a stanovením přesné diagnózy. Cílem této první etapy je odstranění zánětlivých změn dásně, zastavení progrese onemocnění a vytvoření prostředí bez zubního plaku a zubního kamene. Ze strany pacienta je nutné zevedení řádné dentální hygieny (instruktáž ke správné technice čištění zubů, doporučení vhodných pomůcek jako jsou zubní i mezizubní kartáčky, zubní pasty i o  vhodných stravovacích návycích provede zubní lékař nebo dentální hygienistka). V této iniciální léčbě lékař odstraní zubní plak a zubní kámen a provede kyretáž měkkých tkání parodontálních chobotů.

Chirurgická léčba napomůže ke zpevnění pohyblivých zubů, které je možné zachovat. Touto léčbou by mělo dojít k redukci hloubky parodontálních chobotů. Mezi chirurgické výkony patří odstranění obsahu parodontálního chobotu, ošetření povrchu zubního kořene, různé lalokové operace, krytí obnažených krčků, gingiviplastiky apod. U parodontálních chirurgických zákroků je nezbytná lokální anestezie.

Podpůrná léčba vnímá pacienty s parodontitidou jako chronicky nemocné jedince, kteří potřebují neustálé kontroly. Studie ukázaly, že podpůrnou léčbou lze zabránit dalším ztrátám úponů zubů a recidivám onemocnění. Četnost kontrol je individuální podle závažnosti parodontitidy, pro většinu pacientů stačí tři až čtyři návštěvy za rok. Kontroluje se index zánětu, množství zubního plaku, hloubka parodontálních chobotů, výskyt zubních kazů, odstraNúje se zubní kámen. Přibližně po třech letech by se měla provést diagnostika pomocí rentgenu.

Zdroj: HELLWIG, Elmar. KLIMEK, Joachim. ATTIN, Thomas. Záchovná stomatologie a parodontologie. Přeložil MUC. Jan Streblov. 1. české vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. Počet stran 332. ISBN 80-247-0311-4.